čtvrtek 19. prosince 2013

20:13

Jaký byl můj rok 2013?  

Nemám ráda třináctku a jsem pověrčivá.  Rok 2013 pro mě nebyl tak pozitivní jako ten předchozí - přinesl mnoho dobrého,  něco špatného, spoustu nového. Pojďme rekapitulovat!

Rok 2013 mi přinesl spoustu cestování.  Byla jsem na krátké dovolené v Budapešti -  nádherné město, nadchlo mne absolutně! , v červnu přišel absolutní highlight v podobě akční a dobrodružné cesty po Thajsku a Kambodže, v říjnu jsem byla poprvé v Itálii -  eurovýlet v Miláně, v prosinci jsem jela na už tradiční předvánoční návštěvu milovaného Londýna.  Cestování mě baví, je to jeden z důvodů,

Rok 2013 mi přinesl spoustu tvrdé práce. Dlouhé víkendy na střižně, celonoční šichty, dřina, stres a obrovské pracovní vypětí, nicméně v červnu jsem byla "odměněna"  povýšením a myslím, že jsem si velice polepšila. Jsem pracant, trochu workoholik, vím, že někdy dělám spoustu věcí navíc, takže žádné sebelitování jako  ó já chudinka přepracovaná si vážně nezasloužím, za všecko si můžu sama :) Razím filozofii work hard, play hard. Tvrdě pracuj, abys pak mohl užít odpočinku a trochu se rozmazlit - někdo si kupuje značkové hadry či drahou kosmetiku, já vrážím ty peníze - dokud můžu - do soušl života (ráda chodím do kina, divadla, hodně často chodím do kaváren a restaurací...) a do cestování.  

Rok 2013 mi přinesl - bohužel-  zdravotní problémy, o nichž zde nechci příliš psát, nicméně je tomu tak. Už je to lepší, happy end se tedy ještě nekoná, ale věřím, že rok 2014 na mě bude hodnější v tomto ohledu a přinese klidnější časy.  

Rok 2013 přinesl velký otřes v mém vztahu  a málem jeho konec.  Byla to obrovská krize, ale ustáli jsme to.  Celkově byl rok 2013 v milostném životě rokem odloučení, stesku a smutku.  Opravdu, opravdu si přeju, aby byl ten další lepší.

Rok 2013 byl pro mě  - a to je krásné, pozitvní-  rokem zkoušení nových věcí. Začala jsem s couch surfingem a během půl roku u sebe ubytovala : dvě energické a moc vtipné švédské studentky Annu a Klaru, extravagantní Američanku Danju s modrými vlasy, ambiciózní americkou herečku Gill, co sama s batohem na zádech cestovala Evropou, anglického hráče na ukulele s báječným akcentem, americkou výtvarnici a básnířku Elaine, německou  studentku fyziky Elisabeth, která umí šermovat a přivezla mi home made džem, skotskou židovku Hannah, která u mě strávila poslední noc před návratem domů z ročních cest po světě,  a  Kanaďanku Leoru, která vypadala jako  elfka. Všechny jsem přivítala s otevřenou náručí, otevřela jim dveře svého domova, se všemi jsem pořádně zapařila, hodně si toho řekla a když odjížděli, loučili jsme se jako staří přátelé a slibovali si, že se určitě ještě uvidíme.  Ať žije couchsurfing! Začala jsem studovat -  chodit na přednášky psychologie na FF UK a musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí roku. Přednášky jsou skvělé a mám z nich opravdu radost.  Také jsem se rozhodla, že něco udělám pro své rodiče a oba vzala - každéo zvlášť - na eurovíkend a zároveň tak na jejich první let letadlem.  Rok 2013 také přinesl spoustu mého milovaného stand-upu - začala jsem pravidelně chodit na vystoupení v Crown Comedy Clubu v Praze, dvakrát jsem byla na Dylanu Moranovi, koupila horu stand-up DVD a hodně, hodně jsem se smála. To doufám, že bude pokračovat! 

Rok 2013 mi přinesl rybu.  Dvě, vlastně.  Wanda mi umřela, ale Pippa se drží! 

2014, please be good to me.  




sobota 30. listopadu 2013

Partember, bring it on.

Partember Photowhoring! 



...aneb ruská balerína s židovským nosem se fotí webkou, než razí na pivo!
Článkem chci oslavit příchod mého milovaného Partemberu, nejlepšího měsíce v roce, měsíce, kdy slavím narozeniny a celkově jsem konejšena vírou, 
že sníh a mráz zacelí všechny rány odcházejícího roku. 
Partember, bring it on.





pondělí 25. listopadu 2013

Chcu-list aneb Milý Ježíšku..

Ahoj ženy!
Protože se blíží moje narozeniny, svátek i Vánoce, shromáždila jsem tu pár tipů na dárky, pokud byste někdo měly urgentní potřebu mi něco dávat :) A taky protože mě baví vytvářet takové seznamy! 
Takže milý Ježíšku anebo co by si Lucy přála..

- konvička na čaj s matching hrnečkem 
- punčocháče - téměř jakékoli, od vzorovaných tenkých až po barevné silnější..
- baret v barvách modrá/zelená/mintová/černá, kdyby byl s mašličkou, bambulkou, bylo by dobře :)
- dobroty z Marks and Spencer potravin - miluju to tam víc, než by bylo vhodné přiznat :) akorát tedy prosím žádné sladkosti, ty nejím - ale třeba čaj, cereálie, jogurty
..no okay, asi mi nikdo nebude kupovat jogurt XD
- polaroidový foťák 
- fake nerdy brýle 
- cokoli ze Sick for cute anebo něco na ten způsob XD
-  tato úžasná sukně,  nějaké vtipné geeky tričko,  jakýkoli merchandise (true anebo vlastnoručně smontovaný/ušitý/na tričko nakreselný) merchandise týkají se Harryho Potter a  Hry o trůny (fandím Daenerys!),  tato  senzační kabelka, barva na vlasy Directions vzor carnation pink
- jakákoli divadelní hra -  od Martina Crimpa, Toma Stopparda, Marka Ravenhilla, 
Sarah Kane, kniha Jonathan Livingstone Racek od Richarda Bacha, kniha It's not me, it's you  do Jona Richardsona (i když tu si možná koupím sama, jestli seženu :)
kniha The Mathematics of Marriage  od Johna Gottmana
- studded podprsenka s hroty
- svíčky s vůní čokolády, skořice, vanilky
- stolní hra Tajemství srdce a mysli 
- velké akvárium pro Pippu :)
- filmové/lehce morbidní samolepky na zeď
-černé saténové povlečení 

Tyjo, chci toho strašnou spoustu! 
Máte vy nějaké special přání k Vánocům? 






středa 30. října 2013

Weight loss journey

Hodně lidí se mě ptá na to, jak jsem zhubla, kolik, za jak dlouho, proč, jak a kdy, tak jsem se rozhodla, že svůj druhý článek na blogísku věnuju tomuto tématu :)
Nikdy jsem nebyla hubená a nikdy jsem svoji váhu extra neřešila ani se nehlídala, ale dobře si vzpomínám, kdy jsem se na sebe definitivně "naštvala" -  když jsem se koukala na fotky z oslavy svých 25. narozenin v prosinci 2011 a zjistila jsem, že se sama sobě nelíbím ani na jedné fotce. Jsem marnivá, ráda se fotím a chci, aby mi to na obrázcích slušelo a mrzelo mě, že na fotkách mám krásné vlasy, pěkné šaty, ale vždycky mi něco  "přebývá" - paže nevypadají tak, jak bych chtěla,  obličej moc kulatý, břicho, zadek.... Rozhodla jsem se  - paradoxně v období, kdy se většina lidí láduje Vánočním cukrovím,  začít lépe a zdravěji jíst. Do dubna 2012 jsem zhubla osm kilo.  Lidé si začali všímat, říkat mi, že mi to sluší, změnu jsem zaznamenala i na oblečení. Šíleně jsem se ale bála yoyo efektu, proto jsem zašla k výživové poradkyni a v dubnu 2012 se zapsala do půlročního redukčního programu, konzultovala s ní  každých 14 dní až 3 týdny svůj jídelníček a snažila jsem se chodit za sportem, běhat, cvičit, plavat - někdy se mi to dařilo líp, někdy hůř, ale musím přiznat, že hlavní "změna"  byla to jídlo.
Přestala jsem jíst věci z fastfoodu- žádný Mekáč, KFC, žádná pizza, fornetti, nic "do mikrovlnky."  Sladké jsem nikdy moc nejedla, takže odolat zákuskům a čokoládě pro mě nebyl velký problém. Přestala jsem jíst bílé pečivo a začala si kupovat výhradně tmavé pečivo, žitný chléb, suchary.  Přestala jsem jíst uzeniny - s občasnou výjimkou prosciutta, protože to je velmi kvalitní věc s vysokým procentem masa - a u šunky začala víc číst etikety a pátrat po tom, kolik je tam procent masa, procent soli atd. Přestala jsem sladit svůj čaj a kávu a přestala jsem pít slazené fizzy drinky.  Bohužel se mi nepodařilo eliminovat z jídelníčku dietní colu (ta sice nemá kalorie, ale zdravá rozhodně není :( a alkohol - na dva roky jsem přestala pít pivo, teď si ho zase už někdy dám, ale preferuju víno. Začala jsem více experimentovat s chutěmi a zařadila jsem do svého jídelníčku  tofu, sóju, mořské plody, cizrnu, hummus, falafel, bulgur,  kuskus, grilovanou zeleninu, cottage sýr, pohanku... Zjistila jsem jak výborná a chutná může být vegetariánská a veganská kuchyně. Při obědě jsem začala na čas vynechávat přílohy, za což mi výživová poradkyně vynadala, tak jsem je zase jíst začala (rýže, velmi občas vařené brambory) a vždycky k tomu vzala mističku salátu (hlavně paprika,  karotka...).  Džusy jsem pila jen velmi zředěné vodou a celkově jsem se snažila pít hodně vody - což byl větší problém, než se prvně zdálo a doteď si musím na to dávat pozor. Přestala jsem jíst smažené jídlo. Typicky česká jídla jako omáčky, knedlíky, vepřové,  řízky atd. jsem nikdy nejedla, takže vyhnout se jim nebyl velký problém. Do července/srpna 2012 jsem zhubla 17 kilo, z velikosti 40/42 na velikost 36, občas 34.
Do dnešního dne už to dělá 20 kilo.  Víc hubnout nechci, jsem spokojená - jediné, co bych chtěla, je být více zpevněná, ale to je samozřejmě otázka spíše sportu. Jediné, co mě mrzí, je, že mi "zhubla" i prsa - nikdy jsem neměla velký prsa, ale teď mám vyloženě lentilky pod kobercem:) Ale, něco za něco, že? 

Pár mých tipů, rad a poznatků...
  • Každý občas  "sklouzne" a zahřeší. To je normální a dokonce to prý při dietě pomáhá.  Důležité je však   neříct si po nějakém prohřešku -však co, stejně už jsem to porušil/a, tak se na to prostě vykašlu, nemá to smysl!  Naopak když zahřešíte, nevyčítat si to, nenadávat si, mávnout nad tím rukou a další den si prostě dávat víc pozor. 
  • POZOR na tkz. pocvičící odměňování se. Když si člověk dá do těla ve fitku a jde domů, má ze sebe radost a je spokojený, často vás napadne, že se za takovou dřinu přece musíte odměnit a něco dobrého si koupit, protože to přece nevadí, když jste si takhle pěkně zamakaly. Takhle to ale nefunguje - pitomou čokoládovou tyčinkou defacto eliminujete veškeré dobré účinky cvičení a v konečném důsledku sežerete více kalorií, než jste spálily. 
  • Taky pozor na eating your emotions - nejezte, protože jste měly těžký den v práci, nejezte, abyste si zlepšily náladu, nejezte bezmyšlenkovitě u televize nebo v kině, nejezte z nudy,  nejezte jen protože někdo před vás postaví mističku sušenek.  Když už si chcete zahřešit, udělejte to vědomě a uvědomněle.  Nepijte svoje kalorie!  Jedna sklenice coly má přibližně stejně kalorií jako  půl balení salámu - takže když si ke svému "hodnému"  salátu dáte sklenici coly, nemůžete se divit, že nehubnete. Mnohem lepší by bylo dát si kuřecí s rýží a salátem a velkou sklenici čisté vody.
  •   Buďte rozumné.  Držet pár dnů/týdnů tvrdou přísnou dietu, co vám někdo poradil, je nesmysl,  dávat si předsevzetí, že budete každý den chodit na dvě hodiny do fitka a ráno běhat, je nesmysl, protože je to dlouhodobě neudržitelné, dříve nebo později selžete a vrátíte se do normálu v depresei z toho, že jste to nezvládly a nestojíte za zlámanou grešli. Experimentovat se cvičícím programem samozřejmě žádnou škodu nenadělá, ale co se týče diety, nedržte nic, co není dlouhodobě udržitelné -  nejde o dietu, ale o styl stravování. Foreva.
Teď mám mnohem volnější "režim" -  občas, když mám chuť, si dám i kachnu s knedlíkem a když kolega slaví narozeniny a přinese dort, neodmítnu. Nicméně celkově jsem už nastavená tak, že  se stravuju zdravě a zcela přirozeně dodržuju vše, co jsem vypsala v článku, s tím, že to je ten základ, který tvoří 90% toho, co jím - když si pak k tomu občas přihodím něco na přilepšenou, tolik to nevadí - samozřejmě, není to o tom, že bych se mohla ládovat čokoládou nebo chipsy-  to nemůžu a ani nechci.  Teď hlavně pracuju na udržení si rovnováhy mezi zdravým  jídelníčkem a uměním si občas něco "dopřát" bez výčitek a bez schízy, že zase přiberu.  Denně se vážím a když zjistím nějaký drobný posun směrem nahoru, nejezdím ten den tramvají, ale poctivě capkám pěšky, a jím střídmě. 
Tak...doufám, že vás článek třeba inspiroval, a kdybyste měly nějaké otázky, pište mi do komentů anebo přes  http://ask.fm/lucy_dora
červen 2011
 
září 2013

 





středa 25. září 2013

Jmenuji se Lucy


Ahoj!
Po dlouhém váhaní a ještě delší blogovací odmlce, přerušené několika osamělými výkřiky a pak zase tichem, jsem se rozhodla si opět založit blog. Nejsem si úplně jistá, co tu všechno budu psát a hlavně, jak dlouho mi to vydrží - pevně doufám, že chvíli ano, ať to není zase das grosse trapas - nicméně budu moc ráda, když sem občas zavítáte a něco mi sem napíšete :)  Mnozí z vás určitě pamatují můj blogísek being-lucy.blog.cz, který "žil" asi dva roky a zaznamenával krásnou loli éru mého života.  Svůj nový blog jsem pojmenovala stejně, přestože nebude "pokračováním" toho starého.  Chtěla jsem ale zachovat to jméno, protože pořád to bude Lucy´s View - Lucyin pohled, přestože úhel pohledu je o trochu méně krajkovaný a trochu více duhový se stopovými prvky šedi. Chci psát hlavně o tom, co zažívám, co se mi honí hlavou, chci psát o svých cestovatelských prožitcích či plánech, chci psát trochu o módě, trochu o svých přátelích a hlavně o sobě - já jsem totiž strášně zajímavá, nicht so:) Hlavně sem chci psát věci upřímně.  Narovinu.
Takže-  nový blog, nový začátek. Úplně první post!  Krása!  Tak to vezmeme jako introduction post pro ty, co mě neznají, i pro ty, co znají, aby si zopákli fun facts o Lucy!

Jmenuji se Lucie, na těch internetech si říkám Lucy. Je mi 26 let.  Narodila jsem se na jižní Moravě,  pět let jsem žila v Brně, několik měsíců ve Walesu v UK, nyní už dva a půl roku bydlím v Praze.  Studovala jsem scenáristiku v Brně a v Newportu dokumentaristiku pro film a televizi.  Pracuji v České televizi.  Lolita módu jsem nosila pravidelně asi dva nebo tři roky, v současné chvíli jsem zhustila svůj loli šatník do několika brandových kousků od své nejmilejší značky, ten zbytek jsem prodala, omrzel se mi a taky jsem radikálně změnila velikost oblečení, takže mé staré šaty, loli i neloli, mi už moc nepadnou.  Lolita se mi stále moc líbí, ale nemůžu a nechci ji nosit jako každodenní oblečení - i když svoji Border Print sukni od BTSSB jsem v práci už několikrát měla a slavila velký úspěch. Žiju svojí prací, o které tu nechci příliš psát, tak jsem zvědavá, jak mi to půjde.  Jsem neuvěřitelný workoholik - work hard, play hard.  Miluju cestování, utrácím za něj spoustu peněz a nelituji ani koruny - tento rok jsem byla v Thajsku a Kambodži, za měsíc letím do Milána, pak někdy asi Makedonie a před Vánocemi určitě plánuji tradiční výlet do Londýna.  Jsem (velmi neoriginálně) britofil - zbožňuju stand-up comedy a nenechám si ujít jedinou příležitost vidět nějakého (JAKÉHOKOLI!) komika naživo. Naštěstí se stand-up začíná rozšiřovat i v Čechách a v Praze se jednou za dva až tři měsíce nějaký stand-up večer koná.  Miluji couchsurfing, jsem nadšená hostitelka - sice jsem u sebe hostila zatím jen asi 8 lidí, ale mám samo krásné zážitky a rozhodně v tom míním pokračovat.  Ráda čumím hodiny na oblečení na internetu (Romwe, Asos, Sheinside...a Votočvohoz :), ale kupuju jen zřídkakdy. Miluju vietnamskou kuchyni, nesmažené závitky s krevetami jsou pro mě absolutní mana. Miluju zvířata a strašně mě mrzí, že tu v Praze nemůžu -kvůli nedostatku času, místa, všeho...!- mít třeba psa. Jsem upovídání a pokec s přáteli je pro mě synonymem skvělého večera. Jsem absolutně technicky nenadaná, nesmontuju lautr nic a je jedno, jak podrobný je návod či jak primitivní je to zařízení. Jsem nezručná na jakékoli šití, vyšívání, neumím dobře vařit, péct už vůbec a celkově jsem useless v celé řadě naprosto normálních věcí. Jsem vůdčí typ, týmový hráč jsem spíše z donucení.  Nejlepší týmový hráč jsem v momentě, kdy tým vedu :) Zabývám se tématiků LGBTIQ filmu. Moje guilty pleasure jsou britské či americké reality show různého druhu, makeover show. Když píšu scenáře, ráda zkouším nové žánry - momentálně píšu krátký film-horor.


Tak tohle jsem já, Lucy a tohle je můj pohled.
Pokud se vám líbí, můžete ho se mnou sdílet!